Nebyl jsem vyjímkou! Mým prvním stativem byl malý a tenký hliníkovo-plastový stativ koupený někde v marketu, který mi focení spíše ztěžoval, než aby mi pomáhal. Po nějakém tom měsíci trápení jsem si koupil hliníkový třísekční stativ Manfrotto řady 190.

To byl už dobrý a stabilní stativ, ale po několika letech jsem se rozhodl jej vyměnil za třísekční karbonový stativ Manfrotto řady 055. Oproti svému předchůdci byl s pracovní výškou 140 cm (bez vysunutého středového sloupku) o 10 cm vyšší, jeho stabilita větší a to vše při totožné hmotnosti 2 kg.

Teprve s odstupem času jsem zjistil, že vyšší pracovní výšku, kterou jsem při nákupu považoval za velice důležitou, jsem nakonec, vzhledem ke své výšce (jen 174 cm), mockrát nevyužil. Přesto jsem výměny a investice do tohoto karbonového tripodu nelitoval.

Bohužel asi po třech letech mi nejdříve praskl páčkový rychloupínač (ten šel ještě vyměnit), ale když mi letos na jaře praskla celá horní část, která drží jednotlivé nohy tripodu, tak mi bylo jasné, že se musím poohlédnout po novém stativu.

Nejzásadnější pro mě bylo, aby budoucí stativ měl totožnou nebo popřípadě ještě vyšší tuhost, jakou mělo dosavadní Manfrotto řady 055. Současně mi záleželo na tom, aby pracovní výška stativu byla minimálně 130 cm (bez vysunutého středového sloupku), hmotnost tripodu nepřesahovala 2 kg (bez stativové hlavy), jeho minimální pracovní výška byla okolo 9 cm (bez stativové hlavy) a možnost stativ doplnit o kovové bodce. Zároveň jsem se chtěl vyvarovat páčkovým rychloupínačům a vyklápěcímu mechanismu středového sloupku, který jsem měl u Manfrotta.

Rozhodně menší transportní výška (dosavadní byla 61 cm bez hlavy), možnost dokoupit prodloužené kovové bodce a menší hmotnost. Hodila by se i snadnější demontáž stativu (zejména při návratu z Baltského pobřeží je kompletní vyčištění stativu od jemného písku více jak nutné) a u Manfrotta to bylo podmíněno zdlouhavým povolováním mnoha šroubů.

Vždy jsem jednoznačně preferoval třísekční stativy z důvodu vyšší tuhosti, ale pokud by tuhost stativu byla srovnatelná s mým dosavadním stativem, tak jsem bych ochoten přistoupit i na čtyřsekční konstrukci, která je výrazně skladnější (ohromné plus pro cestování). Nechyběl by mi středový sloupek, který jsem stejně z důvodu zachování stability stativu nikdy nevysouval a když jsem fotil se stativem od země, tak mi nakonec i přes vyklápěcí mechanismus spíše překážel.

Prošel jsem si postupně nabídku stativů Manfrotto, Giottos, Gitzo, Sirui a Rollei. Vzhledem k požadavkům, které jsem na nový tripod měl, přišel do užšího výběru stativ Gitzo Mountaineer GT2542 a Sirui N-2204X. Nakonec vyhrávalo Gitzo i když s aktuální cenou cca 16.000,-Kč bylo výrazně dražší než stativ Surui a nebo mé dosavadní Manfrotto. Po několika dnech bylo tedy rozhodnuto! Zítra objednám Gitzo...

To jsem však ještě netušil, jaká náhoda nakonec rozhodne. Téhož dne večer jsem si na Instagramu všiml nového příspěvku kamaráda Tomáše Thieleho, ve kterém sdílel svou radost z nového stativu Leofoto. 

Jelikož mě stativ v Tomášovo příspěvku na první pohled zaujal, tak jsem už po chvilce brouzdal na stránkách www.ngpro.eu, kde jsem nalezl širokou nabídku stativů Leofoto (řady Ranger, Mountain, Urban, Hiker a Armour). Nejvíce mě zaujal stativ Leofoto Ranger LS-324C s kulovou hlavou LH-40.

Následující den jsem na YouTube zkouknul nějaké recenze, Tomáše jsem se zeptal na pár drobností a  mé rozhodnutí z předchozího dne, ohledně objednávky Gitza, se začalo pomalu rozplývat...

Zpracování stativu Leofoto vypadalo na fotkách výborně, Tomáš jej chválil, recenze zněly také skvěle a cena celého setu byla oproti konkurenci více jak příznivá (celkem 9. 295,-Kč včetně kulové hlavy LH-40 /ta se samostatně ve FotoŠkoda prodává za 4.350,-Kč/, kovových bodců /ty stávají podle výrobce okolo 1200,-Kč/, polstrovaného pouzdra /v cenové úrovni nejméně 500,-Kč/, odnímatelného středového stativového sloupku a dalšího drobného příslušenství).

Ano, to je přesně to co jsem hledal, řekl jsem si a začal jsem vyplňovat objednávku. Přes všechna zmíněná pozitiva a nadšení se mi stejně hned po objednání stativu Leofoto Ranger LS-324C s kulovou hlavou LH-40 začalo honit hlavou, zda jsem přeci jen neměl sáhnout po známé a fotografy ověřené značce Gitzo. Co když objednaný stativ nakonec nebude splňovat mé očekávání? Bude opravdu tak dobrý jak vypadá v nabídce?
Nakonec jsem mé pochyby zahnal tím, že vlastně o nic nejde, že mám 14 dnů na vyzkoušení a případné vrácení. Tudíž nic neriskuju...

Mé obavy byly však naprosto zbytečné. Když po dvou dnech objednaný set dorazil, vzpomněl jsem si na Tomášova slova, kdy říkal něco o „lásce na první pohled....“

Dílenské zpracování stativu včetně jeho příslušenství je vynikající (stejné nebo dokonce lepší než u mého předchozího Manfrotta řady 055. Pokud bych nevěděl, že je to stativ Leofoto, tak bych jej klidně zaměnil se stativem od Gitza. Nohy tripodu jsou robustní. Dolní nejtenčí noha má dokonce o 2 mm větší průměr, než mělo moje Manfrotto. Díky tomu je tuhost tohoto čtyřsekčního stativu stejná jako byla u mého předchozího třísekčního stativu.
Kulová hlava LH-40 je na svou nosnost (20 kg) velice kompaktní (výška jen 85 mm) a má přesný a jemný chod. Rychloupínací destička hlavy je kompatibilní se standardem Arca-swiss. Součástí hlavy je vodováha a stupnice. Osobně tyto pomůcky nevyužívám, ale někomu se mohou hodit.
Nohy tripodu se vytahují lehce a nastavení jejich délky pomocí otočných zámků pracuje přesně a rychle.
Polstrované pouzdro s boční kapsou na drobné příslušenství (např. na složený středový sloupek či prodloužené kovové bodce) je také dobře zpracované. Já však nejsem zvyklý podobná pouzdra běžně používat, ale jako přepravní obal při cestování jej určitě využiju (aktuálně tomu tak bylo při cestě na Island).

kompaktní, ale extrémně silná kulová hlava Leofoto LH-40

Pokud bych měl nějak shrnout mé první pocity, tak ty byly jen pozitivní a už jsem se těšil na první focení. Hned následující den jsem měl štěstí. V Krušných horách se po deštivém dni objevila mlha a tak jsem vyrazil do oblíbeného bukového lesa. Ideální možnost nový stativ řádně provětrat...

Díky prodlouženým kovovým bodcům (tyto nejsou součástí setu a stativ prodlouží o cca 9 cm), měl i v měkkém listí a hlíně stativ úžasnou stabilitu.
S otočnými zámky nohou se mi pracovalo od prvního okamžiku překvapivě dobře (měl jsem trochu obavu, že si na tento systém budu muset zvyknout, neboť doposud jsem měl vždy páčkové rychloupínače).
Kulová hlava fungovala parádně a díky samostatnému šroubu pro regulování síly dotahu („friction control“) se mi s ní pracovalo velice přesně a rychle.
Snížení stativu na maximální úroveň (7,5 cm bez stativové hlavy a cca 15 cm s kulovou hlavou LH-40) je rychlé a mnohem snazší než u mého bývalého Manfrotta.  Je to dáno systémem upevnění jednotlivých nohou a absencí středového sloupku.
V transportní (složené) podobě je stativ velice kompaktní a má v průměru jen cca 9,6 cm.

Max. pracovní výška bez středového sloupku včetně kulové hlavy LH-40 je 139 cm.
Max. pracovní výška včetně našroubovaného středového sloupku a kulové hlavy LH-40 je 170 cm.
Minimální pracovní výška bez stativové hlavy je 7,3 cm.
Minimální pracovní výška s kulovou hlavou LH-40 je cca 15 cm.
Transportní výška 57 cm včetně kulové hlavy.
Hmotnost samotného tripodu je necelých 1400 g.
Hmotnost stativu s kulovou hlavou LH-40 a základními nerezovými bodci je 1800 g.

To je jednoduché. Je to výborně zpracovaný a pevný stativ střední velikosti, s nízkou hmotností, malou transportní výškou, s parádní kulovou hlavou, bohatým příslušenstvím a to vše za velice příznivou cenu.

Stativ mám relativně krátce. Fotil jsem s ním zatím jen několikrát v Českém středohoří, Krušných horách, během foto workshopu Rozkvetlé letní Dolomity a pak při letní návštěvě na Islandu, kde i přes drsnější prostředí obstál na výbornou. Zatím jsem tak nepřišel na nic, co by mě u stativu trápilo.

Pokud sháníte kvalitní stativ za rozumné peníze a netrváte na tom, že musíte mít tripod známé značky, tak budete stejně jako já s tímto stativovým setem určitě spokojeni.