PHOTOTOURS.CZ
FOTOGRAF V ZAJETÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ
A JAK TYTO KOMUNITNÍ MÉDIA OVLIVŇUJÍ JEHO TVORBU
Daniel Řeřicha (30.04.2019)
Facebook, Instagram nebo třeba Twitter, patří mezi
nejrozšířenější sociální sítě, které jsou v poslední době každodenní
součástí většiny fotografů. Je to výborné místo pro prezentaci fotografií, ale je nutné mít na paměti, že pro fotografa je to prostor, který může být
dobrým pomocníkem, ale špatným pánem…
Prezentace je nedílnou součástí každého fotografa. Někdo své snímky ukazuje jen svým blízkým či známým, ale většina se o ně chce podělit s širším publikem. Bohužel s nástupem digitální fotografie se čím dál více vytrácí prezentace tištěných fotografií a nahrazuje jí elektronická podoba. V ten okamžik přicházejí na řadu různé internetové fotografické galerie a nebo čím dál více populární sociální sítě.
Internetový způsob prezentace fotografií rozhodně nezavrhuji. Naopak, vždyť
díky tomuto způsobu prezentace fotím tak jak fotím!
Do světa digitální fotografie jsem vstoupil přibližně v roce 2004 a ve stejné době jsem začal první snímky prezentovat na českých internetových galeriích (např. Photopost.cz; FotoApartát.cz, Photoextract.com,…). Na těchto fotografických portálech jsem také sledoval tvorbu zkušenějších fotografů (Boris Michalíček, Radim Spitzer, Marian Matta, Ladislav Kamarád,…), což mi ze začátku velice pomáhalo.
Měl jsem štěstí, že v té době to na fotoportálech běželo tak nějak jinak. Lidé byli věcní, rádi se podělili o svůj pohled na tu či onu fotografii a nebáli se ani napsat, že je snímek špatný a proč. Většina z nás si tato kritická slova brala k srdci a díky tomu se nám dařilo své snímky postupně zlepšovat a posouvat. Většina z těchto portálů už dnes neexistuje a pokud náhodou ano, tak chování fotografů v těchto komunitách je už několik let úplně jiné. Je takové agresivní, konzumní a hlavně falešné. Málokdo chce slyšet kritiku. Sám jsem se opakovaně setkal s tím, že když jsem pod cizí fotku v dobrém napsal co konkrétně se mi na ní nelíbí a proč, tak jsem místo věcné diskuze sklidil reakce typu „to je moje věc jak fotím, já ti do tvých fotek taky nekecám“ nebo „až budu chtít poradit, tak ti řeknu“. Je to asi tím, že většina „fotografů“ již tak nějak dopředu očekává jen samou chválu a „pašákování“, jak s oblibou říkám. To je možná i důvod stále vzrůstající obliby sociálních sítí.
Minimum uživatelů sociálních sítí řeší kompozici, světlo či zachycenou atmosféru.
Většinu spíš zajímá jen počet lajků a sledujících.
To je totiž v současné době často měřítko, zda je fotka a fotograf dobrý či naopak.
Sociální sítě navíc nabízejí možnost ze špatné fotky udělat výbornou a z průměrného autora hvězdu. To je samozřejmě nadsázka, ale bohužel nejsem až tak daleko od pravdy. Pokud totiž pod fotkou náhodou není tolik lajků, kolik si autor představoval, tak se to dá snadno dohnat jejich nákupem nebo intenzivním sponzoringem a hned ten stejný snímek vypadá v očích diváků mnohem lépe a autor kvalitněji…
Nechci tyto možnosti zatracovat. Naopak, z obchodního hlediska je to fajn a výhody, které to přináší jsou také příjemné. Sám jsem rád, když mi “sledovanost“ přinese třeba zájemce o fotoobraz, fotografický workshop či nabídku k otestování nějakého zajímavého produktu (např. fotografických filtrů, fotobatohu, outdoorového vybavení,…), který si mohu navíc většinou i za určitých podmínek ponechat k dalšímu užívání.
Bohužel systém lajků a počty sledovatelů, které jsou hlavním principem
sociálních sítí, nachystaly pro fotografa i nebezpečnou past!
Nepřímo je fotograf „nucen“ publikovat neustále nové a nové příspěvky, což má logicky za následek jejich nižší kvalitu a úroveň.
Ještě nebezpečnější je však ztráta soudnosti, kterou má na svědomí falešné prostředí sociálních sítí. Faleš totiž dokáže nižší kvalitu fotografie bezpečně skrýt. Všiml jsem si toho u mnoha profilů různých fotografů a také jsem si to sám vyzkoušel na několika vlastních příspěvcích. Je totiž téměř jedno zda publikuji kompozičně a světelně dobrý nebo špatný snímek. Tak jako tak obě fotky, tedy ta špatná i ta lepší obdrží v průměru stejný objem lajků a tak se nakonec mohou oba snímky zdát stejně dobré i když tomu tak ve skutečnosti není. Případné odchylky „popularity příspěvku“ jsou způsobeny jen tím, v jaký den a čas byl příspěvek zrovna publikován. Obsah a kvalita příspěvku na to bohužel vliv nemá!
Pokud mi nevěříte, tak si to stejně jako já sami vyzkoušejte na svém profilu a uvidíte, že mi nakonec dáte za pravdu.
Nebo si projděte některé „top fotografy“ a uvidíte ztrátu soudnosti v přímém přenosu. Jinak totiž není možné si vysvětlit, proč je tam k vidění tolik snímků se špatnou kompozicí, bez zajímavého světla či atmosféry, s nezvládnutou expozicí a nebo třeba se stále se opakujícími motivy z třeba jen jednoho vydařeného rána.
Žádný fotograf by neměl zapomínat, že i v bláznivém světě sociálních sítí platí, že méně znamená více a že i jeden jediný upřímný názor kolegy fotografa je mnohem více, než tisíce neupřímných a často falešných lajků od miliónů fanoušků ze sociální sítě, které nakonec dříve či později zmizí v nenávratnu tak, jako třeba v případě sociální sítě Google+, která již oficiálně ukončila svůj provoz.
Jeden příklad za všechny ze známého fotografického portálu 500px, který jasně ukazuje, že počet lajků není objektivním hodnocením kvality fotografie.
Tento portál není sice sociální sítí v tom pravém slova smyslu, ale v základních atributech tak funguje.
Pro porovnání jsem zvolil dva snímky z Lapszanky. Jeden pořídil kamarád Peter Kováč a druhý snímek je můj.
Fotili jsme tehdy Vysoké Tatry ve stejné době a ze stejného místa. Peter zvolil trochu studenější tóny a delší expoziční čas, čímž zajímavě rozmáznul plující oblačnost nad horskými štíty. Já zvolil teplejší tonalitu snímku, čas jsem nechal standardní, čím si mraky zachovaly svůj původní tvar a použil jsem o trochu širší ohnisko.
Fotografie se mírně liší, ale určitě v nich není takový rozdíl, aby jeden snímek získal jen 173 lajků a druhý cca 1500 lajklů. Tento značný rozdíl nevychází z kvality samotné fotografie, ale bohužel jen z počtu sledovatelů jednoho či druhého autora.
Moje varianta fotky není lepší než Peterova a nejsem dnes lepší fotograf než Peter, jen jsem měl to štěstí být na začátku, když portál 500px spouštěl svůj provoz a Peter se přidal až později.
No a co říci závěrem. Je škoda, že se v poslední době fotografové často honí spíše za sledovaností místo toho, aby se snažili zlepšit kvalitu své tvorby. Máme dnes k dispozici vyspělé fotoaparáty, kvalitní grafické editory a přitom nás zaplavují fotografie s čím dál horší kvalitou, což je ohromná škoda.
Pracuji s digitální zrcadlovkou CANON a preferuji široká ohniska, která mi dávají možnost pracovat s popředím fotografie přesně podle mých představ. Považuji se za krajináře a donedávna byly mou hlavní doménou barevné fotografie. V poslední době však čím dál raději fotím černobílé minimalistické snímky krajiny či architektury, které mne oslovují stále více.
Na mé fotografie můžete narazit na výstavách, v knihách, kalendářích a časopisech (vydávaných v různých koutech světa), nebo také na mých přednáškách.
V posledních letech jsem získal několik ocenění ve fotografických soutěžích (např. Neutral Density Photography Awards; SIENA International Photo Awards; 35Awards; Fine Art Photography Awards;…).