PHOTOTOURS.CZ

ZÁKLADY KRAJINÁŘSKÉ FOTOGRAFIE
JAK PRACOVAT SE SVĚTLEM
A CO JE DŮLEŽITÉ VĚDĚT

Tomáš Morkes (08.04.2019)

Dolomity-rozdíl pohledu do krajiny se světlem a bez světla_Základy krajinářské fotografie - jak správně pracovat se světlem

V miniseriálu o základech krajinářské fotografie se postupně dozvíte,
jak můžete snadno a přitom výrazně vylepšit své fotografie.
Začnu tím nejdůležitějším a to je práce se světlem.

Mezi fotografy je v současné době hojně rozšířen názor, že fotografovat krajinu lze dobře i bez zajímavého světla, že to pak lze dohnat v počítači, při následném zpracování souborů v grafickém editoru.

Tento jednoznačně špatný trend je bohužel vidět na řadě fotografií publikovaných na internetu, kde se čím dál častěji objevují snímky úplně bez světla nebo je světlo jen v nepatrné části snímku (např. pouze v mracích nebo třeba jen na špičkách horských štítů a jinak je celá krajina již zahalena do stínu). To je samozřejmě špatně a ještě před několika málo lety bylo takových „nepovedených“ snímků výrazně méně!
Nejhorší na tom však je, že se takové "nesvětelné" fotky objevují i v profilech profesionálních nebo populárních fotografů, kteří pak tento špatný trend často předávají díky své popularitě dále mezi začínající fotografy.

VŠÍMEJTE SI PROSÍM "NESVĚTELNÝCH" FOTOGRAFIÍ A NENECHTE SE OVLIVNIT PŘÍPADNOU POPULARITOU AUTORŮ TAKOVÝCH NEPOVEDENÝCH SNÍMKŮ.
JEDINĚ TAK SE MŮŽE ZLEPŠIT ÚROVEŇ PUBLIKOVANÝCH FOTOGRAFIÍ.

Nevím čím to je, snad dnešní uspěchanou dobou, kdy řada fotografů chce mít co nejvíce fotek z různých míst za co nejkratší dobu. Může to být ale i honbou za vysněnými  lajky a snahou držet krok na sociálních sítích. Čím dál více se z krajinářské fotografie vytrácí trpělivost! Hlavně rychle, často bez rozmyšlení „nastřílet“ v terénu co nejvíce dat a pak se uvidí, co s tím v počítači udělám…

Ukázka toho, co dokáže s výslednou fotografií udělat světlo, aniž by bylo nutné začínat se složitými úpravami v grafickém editoru. Identická scéna, stejná technika a totožný postup postprocesu. Snímky byly pořízený při ranním focení v Bavorsku s odstupem necelých 5 minut, během kterých sice ubylo trochu mlhy, ale hlavně do krajiny začalo pronikat ranní světlo.  Díky němu se celá scéna krásně rozjasnila a původně „placatá a nezáživná“ louka se proměnila v krásně plastické popředí s příjemnými teplými tóny. Tuto kombinaci světla a stínů v trávě či jiných částech snímku nelze nahradit žádným editačním programem, pluginem, presetem nebo editačním postupem! Nic z toho Vám v tomto ohledu plasticitu a hloubku snímku vytvořenou světlem nenahradí.

Často v krajině potkávám fotografy, kteří místo aby si v klidu připravili kompozici a pak už jen sledovali světlo a čekali na ideální okamžik, tak bezhlavě pořizují jeden snímek za druhým bez ohledu na aktuální světelné podmínky. Někdy mi tito fotografové spíše připomínají „kulometčíky“. 

Zrovna nedávno jsem takového fotografa pozoroval v Českém středohoří.  Stál opodál a i když se slunce schovávalo za hradbou těžkých mraků a do krajiny vůbec nesvítilo, tak on fotil se svou profesionální výbavou jak o život. Najednou se mezi oblačností vytvořila skulinka a do krajiny před námi úžasně na několik vteřin zasvítilo. V té době však cvakala pouze závěrka mého fotoaparátu. Fotograf vedle mě koukal na něco do mobilu (možná zrovna vkládal nové stories na instagram…) a foťáku se ani nedotkl.

Mnohdy si říkám, zda takového člověka lze ještě považovat za fotografa, když nedokáže rozpoznat světlo v krajině a vhodný okamžik pro focení.

Tyto dvě fotografie vznikly při názorné ukázce práce se světlem během workshopu v Dolomitech. Obloha na snímku je sice bez jediného mráčku, ale od západu (mimo záběr) připlouvala oblačnost, která každou chvíli zastínila většinu fotografované scény.  Všichni účastníci si tehdy v klidu připravili kompozici a pak už stačilo jen si počkat na ideální okamžik, kdy světlo projasnilo celou scénu. Pořízení obou snímků od sebe dělilo jen dvě a půl minuty, ale rozdíl je výrazný. Určitě se shodneme, že jen malá nasvícená část horského štítu pro dobrý snímek opravdu nestačí! Jasný důkaz, že správné načasování a vnímání světla je velice důležité.

Přitom především světlo dává fotografii život, atmosféru a dokáže zaujmout vnímavého diváka. Ne nadarmo vychází ze samotného slova fotografie, které vzniklo spojením řeckých slov pro světlo a kresbu. Výraz fotografie tak v překladu do češtiny znamená „kresba světlem“.  Bez světla tedy nemohla fotografie vůbec vzniknout.

Začínající fotograf většinou kvalitu dobrého světla nepozná. To je samozřejmě pochopitelné. To se musí postupně naučit stejně, jako se to učili ti nejlepší mistři krajinářské fotografie.  K tomu však potřebuje hlavně trpělivost, kterou nenahradí ani ta sebelepší fotografická technika či vzdálená atraktivní destinace nebo zpracování v grafickém editoru počítače.

Vnímat světlo kolem sebe je totiž jednou ze základních vlastností dobrého fotografa, kterou nelze ničím nahradit.

U klasického denního světla lze sledovat, jak se jeho kvalita proměňuje v průběhu dne, jak jej ovlivňuje roční období a oblačnost.
Zatímco polední světlo je velmi tvrdé a barevně nezajímavé (především v létě), tak za svítání nebo navečer bývá světlo krásně jemné a plné zajímavých barev. Takové světlo dodává fotografii hloubku, plasticitu a vyznačuje se příjemnými teplými tóny.
Co se týká ročního období, tak nejhorší to bývá s dobrým světlem v letních měsících. Výjimkou jsou snad jen přechody front, kdy bývá krajina bez oparu a fotograficky zajímavější.
Velký vliv na kvalitu světelných podmínek má také oblačnost. Dá se zjednodušeně říci, že za polojasného počasí trvá dobré a zajímavé světlo o trochu déle, než když máme k dispozici jen modrou oblohu bez jediného mráčku.

Přidáním kontrastu, saturace, změnou vyvážení bílé, změnou barevného podání nebo různým poskládáním výsledné fotografie se původní špatné světlo v krajině nahradit nedá. Fotka sice bude po úpravách vypadat lépe. Bude barevnější, kontrastnější a barevně korektní, ale vždy bude působit ploše a tedy obyčejně. 

Dvojice snímků pořízená v jihozápadní části Velké Fatry. Všimněte si, že obloha vypadá téměř podobně (jen se posunuly mraky), ale zbylá část je u snímku se světlem v krajině výrazně plastičtější a to jak v travnatém popředí, tak i ve skalním bloku a lesním porostu. Rozmezí pořízení obou snímků bylo přibližně sedm minut. Trpělivost a sedm minut čekání výsledné fotografii výrazně pomohly.

Nejlepších výsledků lze dosáhnout při fotografování krajiny během takzvané „zlaté hodinky“, což je doba přibližně hodinu po východu nebo naopak hodinu před západem slunce. Fotografie pořízené v této denní době dokážou zaujmout mnohem více, než ty, pořízené v jiné denní době bez ohledu na použitou fotografickou výbavu.

Tomáš Morkes
Tomáš Morkes  (fotograf a lektor workshopů/fotokurzů)

Narodil jsem se v Praze a žiji v Teplicích. Fotografuji více než 35 let. Navštěvoval jsem řadu let teplický fotoklub BONEX, kde jsem získával zkušenosti. Zúčastnil jsem se mnoha výstav a soutěží po celé republice.
Začínal jsem v éře, kdy se ještě fotografovalo na diapozitivní i černobílé filmy. Černobílé filmy jsem si sám vyvolával a fotografie zvětšoval pod zvětšovákem. V současnosti pracuji s digitální zrcadlovkou NIKON, která mi maximálně vyhovuje včetně objektivů.
Zastávám názor, že základem kvalitní fotografie je především dobré světlo a kompozice. Pokud fotografie postrádá tyto dvě nejdůležitější vlastnosti, tak se to v počítači už dodatečně v žádném programu nedožene, jak si myslí řada začínajících fotografů. Světlu a kompozici přikládám 80% a zpracování v počítači tak 20%.
Mým nejoblíbenějším tématem je černobílá minimalistická fotografie, kde se klade důraz na jednoduchost, kompozici a linie.